Lovisa Lykke Joriksen

28. června 2012 v 10:40
Jméno: Lovisa Lykke Joriksen
Datum narození: 16. 3. 1991

Povolání: Studuje fotografii. Přivydělává si v kině jako uvaděčka. Vede většinu přednášek v místním filmovém klubu.

Vzhled: Lovisa vyrostla do úctyhodných 174 centimetrů. Na svou výšku má však až podivně úzká ramena. Ženské křivky nezapře, ačkoliv není kdovíjak nápaditě vyvinutá. Pleť má velmi bledou a bez pih; ty se v malém počtu objeví pouze na slunci. Obličej má na dívku možná trochu ostřejší rysy, tento dojem budí převážně vystouplé lícní kosti, na které často nanáší nenápadnou tvářenku. Jinak make-up nepoužívá, pouze pudr. Přes horní víčka svých ledově zelenomodrých očí se táhnou černé linky. Své rty přetírá rtěnkou velmi zřídka, volí mezi dvěma rudými odstíny. Na vlasech si zakládá, to jde vidět už od pohledu. Ačkoliv si je zcela jistě barví na červeno, jsou hebké a voní po jasmínu. Jsou rovné a dosahují ji někam k lopatkám. přední část má střihlou do ofiny hozenou na stranu. Obléká se jednoduše. Často na ni uvidíte různé svetry. Do jejího šatníku patří svetry černé, šedé, barevné, vzorované, na knoflíky i přes hlavu, s kapucemi, s límci, obtahující její figury i svetr znatelné větší velikosti. Ty nosí nejčastěji. Takové svetry, které si stáhne až do poloviny stehen a pod ně nosí už jen punčocháče. Doplňuji to brožemi, náhrdelníky, náušnicemi, náramky, prsteny, či jen nalakovanými nehty. Ale ne vším najednou. A když je doopravdy zima, vezme si i jedno z jejích mnoha čepic. Umělecký duch z ní jen sálá, stane se málokdy, že by byla kýčovitá.


Povaha: Lovisa Lykke je klidná. Málokdy ji něco rozhodí. Ne že by snad byla se vším spokojena, ale není výbušná tolik, co jiní lidé. Hodně přemýšlí. Uvažuje nad různými věcmi. A když ji tedy někdo vytočí je schopna si svůj názor nechat pro sebe a zbytečně se nezahazovat sváry, i když si o onom či tamtom bude myslet, jaký je to pitomec. Ale nemyslete si, že je zamlklá. To ne. Ona mluví. A mluví ráda. Nebojí se řeči s cizími lidmi, ale rozhodně není středem pozornosti. Jen naslouchá a reaguje. Také bravurně zvládá umění položit otázku. Nebojí se ptát a ptá se hodně. Ačkoliv přemýšlí, je mnohdy velmi pomatená. Neumí organizovat věci. nejen že je tedy bordelářka, ale také nikdy nic nestíhá. Nedokáže se rychle rozhodnout. Nezvládá řešit situace ve spěchu. Je schopna zapomenout i co měla před hodinou k obědu. Tuto "ňoumovitost" dle všeho zdědila po svém otci, starostovi.

Historie: Narodila jednoho krásného jarního rána v Hjordarské porodnici. Její otec, nynější starosta města, se tehdy živil jako středoškolský profesor a překladatel z jazyka francouzského. Její matka byla tou dobou na mateřské dovolené, ale jinak se živila jako knihovnice. Lovisa vyrůstala se svými dvěma staršími bratry, dvojčaty. Celé dětství měla pocit, že mezi dvojčata nikdy nezapadne. V útlém věku poznala sourozeneckou rivalitu, ale zažila se svými bratry i mírumilovné soužití, které prozatím přetrvává. Se svým otcem chodila rybařit. Když ji bylo 13 začala hrát šachy. Vyhrála pár regionálních turnajů. Vydrželo ji to dva roky. Rok poté se její otec dostal do funkce starosty a z radosti ji koupit fotoaparát. Od té doby se Lovisa od hlédáčku ani nehnula. Nafotila i spoustu věcí pro město, protekčně jako starostovic dcerka. Navštívila spoustu zemí, od celé Skandinávie po Itálii, Velkou Británii, Francii, Litvu a Rusko. Za svůj život měla několik vztahů z muži. Nic vážného. Stále bydlí u rodičů spolu s rybičkami a irským vlkodavem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama