Sofie Mikkelsen

27. června 2012 v 11:20
Jméno: Sofie Mikkelsen
Datum narození: 1. 7. 1993

Povolání: Sofie má vystudovanou hjortdarskou střední a ač se původně zaříkala, že k dalšímu studiu už ji nikdo nedonutí, nakonec si dala říct a absolvovala alespoň kurz floristiky. To ale zatím jako svoje živobytí neprovozuje, momentálně většinou brigádničí kde se dá a snaží se šetřit si na vlastní květinářský podnik. Po menší přestávce v podobě těhotenství se také znovu začala věnovat fotomodelingu, v kterém se pohybuje už od svých sedmnácti let.

Vzhled:
Sofie zcela jistě nepatří mezi typické obyvatele Dánska, potažmo severských států. Vzhled podědila po matce, která je rodilá Italka, a její pleť má tudíž o něco snědší odstín, než je u Dánů obvyklé. Ačkoliv v zimě byste rozdíl nepoznali. Výškou dosahuje spíše průměrných sto sedmdesáti centimetrů, postavu má ale štíhlou. Jak díky genům, tak i díky tomu, že si ráda chodí po večerech zaběhat, sportu se zkrátka nebojí. Na první pohled ale zaujme svými vlasy dosahujícími délky těsně pod ramena, které jsou zářivě červené, sem tam je vidět nějaký ten černý pramínek. Věčně si stěžuje na šikmo střihnutou, trochu delší ofinu, ale nikdy si ji nenechá dorůst, pokaždé si ji nechá sestříhat znovu. Většinou si nechává vlasy rozpuštěné, ono s nimi taky toho moc dělat nejde, jelikož je má opravdu husté a pevné, jen jednou za čas si je sepne do rošťáckého culíku. V obličeji je poměrně sympatická, oči jsou temně čokoládové barvy a ráda si je zvýrazňuje řasenkou a očními linkami. V drobném nosu má nastřelenou malou pecku. Rty si většinou krášlí pouze leskem, rtěnku si nanáší leda tak při zvláštních příležitostech, přičemž horní ret je o malinko užší než ten spodní. Při úsměvu se jí tvoří roztomilé dolíčky. Šperky nenosí, jedinými výjimkami jsou již zmiňovaný piercing v nose a jednoduché kamínkové náušnice. Co se týče oblečení, má ráda barvičky a málokdy je na ní vidět nějaký "nudný" outfit. Ačkoliv i těm se samozřejmě nevyhne. Jejími nejoblíbenějšími kousky oblečení jsou ty, které jsou laděné do sytě červené či zelené, ráda má ale i tyrkysovou nebo žlutou. V těch nejbláznivějších dnech je schopna si na sebe navléct i neonové barvičky. Naprosto nemá ráda boty na podpatku, a proto jdou na ní nejčastěji vidět obyčejné tenisky či conversky, kterých vlastní celou barevnou škálu.

Povaha: I povahou se Sofie povedla po mamince. Což asi není zrovna výhra. Stejně jako ona je dosti horkokrevná, tvrdohlavá a stojí si za svým. Na druhou stranu ale dovede vášnivě a hluboce milovat a jen těžko se vzdává toho, co má ráda. V dětství mívala diktátorské sklony, na co si dupla, to musela mít. Je ráda škodolibá a sarkastická, v kruhu svých přátel ale nemá problém udělat si srandu sama ze sebe. Ráda se směje, proto často vyhledává různé zábavy. Vůči neznámým lidem je dosti přátelská, nemá problémy dát se do řeči s naprosto cizím člověkem. Ostatně co se týče řeči, občas je velice těžké ji umlčet, po většinu času by nejradši jen mluvila a mluvila. Není radno se s ní pohádat, v tom případě se jí to drží hodně dlouho a to i tehdy, když je vina na její straně. Někdy bývá dosti nerozhodná, nemá ráda těžká rozhodnutí, a jakmile stojí před rozcestím, nejradši by to otočila nazpět, nebo si zvolila třetí možnost.

Historie:
Jak už bylo řečeno výše, matka Elena pochází z Itálie. Do Dánska se dostala díky výměnnému pobytu na vysoké škole a poměrně zajímavou shodou náhod se seznámila se svým spolužákem Jacobem Poulsenem, do kterého se posléze i zamilovala. Nevyprchalo to, jak by někdo čekal, spíše naopak. Došlo to tak daleko, že po skončení studií se za ním přestěhovala a po pár měsíce se ocitla ruka v rukávě. Otec Sofie zdědil po rodičích dům v Hjortdåru, a proto se tu společně s manželkou usadil. Jako první přišel na svět Sofiin bratr, Iver, a až po pár letech spatřila světlo světa sama Sofie. Na rozdíl od svého bratra byla už od útlého věku pěkné kvítko, a tak není divu, že si její otec oblíbil spíše slušnějšího Ivera. Kvůli tomu, že byla otcem odstrkována do ústraní, vznikaly doma mezi rodiče někdy i dosti ošklivé hádky. A samozřejmě nejen kvůli tomu. Její matka je dosti prudérní žena a stejně tak i otec. A když se dva takoví dají dohromady, skoro vždy to skončí katastrofou. Není proto divu, že jakmile Sofie dospěla do puberty, útěky z domova byly na denním pořádku - než aby poslouchala řinčení talířů a navztekané hlasy, to radši zamířila za kamarády, s kterými si vždy zábavu našla. Jak už bylo zmíněno, s otcem si Sofie nikdy příliš nerozuměla, často se s ním hádala - a stále ještě hádá - častokrát otec nejde pro ránu daleko. Sofie pro něj byla zkrátka zklamáním, na rozdíl od svého bratra nevynikala skoro v ničem, leda tak v umění co nejrychleji vypít lahev vína. Školou procházela jen tak tak a dvakrát či třikrát se dokonce stalo, že byla domu přivezena policií. Otci se také nelíbilo, jakou si našla brigádu. V sedmnácti se díky konkurzu dostala k fotomodelingu, což její otec nebere zrovna… seriózně. A kdyby věděl, co začala fotit po osmnáctce, asi by ji rovnou vyrazil z domu. Ke konci střední se však Sofie trošku, ale opravdu trošku zklidnila, možná za to mohl i fakt, že většina jejích doposavadních přátel se rozprchla do světa a ona zůstává nadále v Hjortdåru. Nicméně - hádkám s otcem to stejně nezabránilo. Střední školu dokončila s odřenýma ušima, a i když ji rodiče strkali ke studiu na univerzitě, nedala se, učení pro ni zkrátka není. Ale nakonec se přeci jen vrátila ke studiu, alespoň částečně. Rozhodla se totiž absolvovat roční kurz floristiky, čili něčeho, co ji opravdu baví, a čemu by se ráda věnovala i v budoucnu. Třeba to s ní nakonec nebude tak zlé, jak mohlo díky několika bouřlivým rokům zdát.
Herní historie:Herní historie: Při studiu floristiky prožívala eskapády své první opravdové lásky. S Markem se střídavě milovala a rozcházela, až by člověk řekl, že natolikrát slepovaný vztah nemá šanci vydržet. Po jednom z těch rádoby definitivních rozchodů se poznala s Thorfinnem, ulízaným pitomcem. Nebo to si alespoň zezačátku myslela. Pak se s ním totiž setkala podruhé i potřetí a nakonec na něj názor zcela změnila. Ani to jí ovšem nezabránilo, aby se posléze nevrátila k Markovi, ke kterému se nakonec postupem času - po milionu dalších hádek - i nastěhovala. Problém ovšem byl, že se stále vídala s Thorfinnem a ačkoliv se stále (skoro) drželi v mezích pouhého přátelství, oba je to k sobě táhlo víc a víc. To však skončilo (nebo si to alespoň oba mysleli) jako mávnutím kouzelného proutku, když Sofie zjistila, že čeká Markovo dítě. Zprvu ani nechtěla slyšet o tom, že by si to snad nechala, ale nakonec se podvolila, protože Marka stále milovala a tohle jí stálo za to, aby ho viděla šťastného. I když po pár týdnech vyšlo najevo, že to není jedno dítě, ale rovnou dvě. Ačkoliv se ale nakonec naučila děti mít ráda a posléze i milovat, ze začátku to pro ni vůbec lehké nebylo a nakonec z toho začala v duchu obviňovat Marka. A tak než aby si to s ním vyříkala a pokusili se to nějak společně vyřešit, i když si to nehodlala přiznat, její láska pro něj pomalu uvadala a přesouvala se jinam. K někomu jinému. A nebylo náhodou, že tím někým byl Thorfinn. Snažila se to potlačit, doufala, že se to všechno s Markem zase spraví, avšak po jednom poklesku v podobě polibku v nákupním centru se konec jejího prvního trvalého vztahu začal blížit mílovými kroky. Ačkoliv se snažila Marka přesvědčit, že to nic neznamenalo, ačkoliv se mu všelijak snažila dokázat svou lásku k němu i jejich dětem, k ničemu to nevedlo a ona se poté z jejich rozchodu zhroutila. Díky tomuhle vypětí - a díky předchozím komplikacím - se dvojčata narodila s měsíčním předstihem, ale jinak byla naštěstí v pořádku. V nemocnici si všichni chvíli pobyli, ale po propuštění začala Sofie věřit, že se její život pomalu zase obrací k lepšímu. Hlavně díky Thorfinnovi, který se jí rozhodl dát šanci, ačkoliv mu předtím ublížila, když veškeré připomínky jejich doposavadního vztahu vyhodila do koše ve snaze zachránit si vztah. Štěstí jí ovšem opět trochu zkalil Mark, který požadoval dvojčata do své péče a soud nakonec rozhodl v jeho prospěch. Nakonec se ale její bývalý snoubenec ukázal být rozumným a dohodl se se Sofií na střídavé péči. Po několika měsících se také přestěhovala k Thorfinnovi a teď už jí jen nezbývá doufat, že se jí podaří už nic nepokazit a navzdory předchozím pokleskům se jí konečně povede vést spokojený a hlavně šťastný život. Jestli to tak dopadne, to ukáže jedině čas.

imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama