Johanna Mathielde Peterson

27. července 2012 v 19:20
Jméno: Johanna Mathielde Peterson
Datum narození: 4. 11. 1990

Povolání: Pekařka a majitelka menší rodinné pekárny.

Vzhled: Johanna patří mezi ty vzrůstem menší, naměřili byste jí něco málo přes sto šedesát centimetrů. Dala by se přirovnat k velmi éterické osobě, nejen soudě vzhledu ale i chůze a chování. Oválný obličej lemují vlnité, do pasu dlouhé vlasy v barvě tmavší hnědi. Ty povětšinou nosí rozpuštěné, s kratší ofinou sčesanou do čela či spletené do copu, který jí splývá na zádech. Dominantou jejího drobnějšího obličeje jsou velké hnědé oči, s kratšími leč hustými řasy. Nevelký nos, nacházející se nad výraznými, leč velmi světlými rty, není zdoben jedinou pihou, vlastně celkově vzato, má pleť velice světlou a téměř bez znamínek. A co se ještě rtů týče, tohoto detailu byste si nevšimli napoprvé, ale přeci tam je. Drobný o odstín tmavší flíček v levém koutku úst, který má, jak sama tvrdí, co pamatuje. Co se jejího šatníku a oblékání týče, nikdy se vám nenaskytne příležitost vidět jí v křiklavých barvách. Její garderobu tvoří převážně šaty, a je jedno, jestli jde o volánková, krajkové či zcela obyčejné, všechny ale jsou střiženy tak, aby neodhalovali nic víc než je třeba, což možná svědčí o její stydlivosti (nemůžu zas tvrdit, že by bylo něco, za co by se stydět měla). Nejkratší z nich dosahuje délky po kolena, některé naopak dosahují až po její kotníky. Všechny jsou však laděny do pastelových či velmi světlých barev, zejména do světle modré, hnědé, béžové, bílé či šedé a mnohé z nich jsou provedeny v květovaném stylu. A když výjimečně na sobě zrovna nemá šaty, volí obyčejné halenky v kombinaci s kalhoty. Neodmyslitelně k ní patří i čistě bílá zástěra, na které je jen zřídka kdy uvidíte kápanec od nějakého těsta. Na šperky a doplňky moc nedává, jediné co na ni uvidíte zcela pravidelně, je malý, nijak nezdobený křížek, jenž je zavěšen na slabém řetízku a mizí kdesi v hlubinách jejího výstřihu.


Povaha: Tohle děvče se zřídka kdy připojovalo k dětem na hřišti, raději si vždy hrála o samotě někde v tichém koutku. A tomu je tak i dodnes. Když je donucena být v místnosti, plné lidí, necítí se dobře a to je na ní i znát. Z jindy usměvavé a poměrně vlídné osoby se stane nervózní a možná i trochu odtažitá ženská. Nevyhledává hovory, však když jí někdo osloví, nemlčí. Mluví ale velmi tiše, jako by se snad bála slov, která jí vychází s úst. Je dosti plachá a tak trochu snílek. Nesčetněkrát se stane, že jí zachytíte s trochu nepřítomným výrazem ve tváři nebo že jí právě vytrhnete ze snění. Díky tomu a také tomu, že nevyhledává cizí společnost, jí lidí mnohdy nazývají podivínkou. Málo komu dovolí, aby jí poznal, snad jako by se bála, že odkryje nějaké tajemství, ale komu se to povede, zjistí, že se vůbec, ale vůbec neumí přetvařovat a že lidmi, kteří tak činí, krajně opovrhuje. Však nikdy by se jim to neodvážila říci do očí. Johanna Mathielde velmi ráda maluje a kreslí, při zhlédnutí jejích kreseb byste nepoznali, že je kreslil naprostý amatér, však pořád je co zlepšovat, že? No prostě, když to vezmeme kolem a kolem, tato dívka je tak křehká jako okvětní lístek lilie a bojácná , však má ráda lidi, na kterých jí záleží a stará se o ně tak dobře, jak to jen umí.

Historie: Narodila se jako jedináček do né zrovna moc majetné rodiny. Dětství prožila v péči milujících rodičů, kteří byli bohužel až moc zaměstnáni v rodinné pekárně, tudíž často malou Johannu brávali sebou. A právě tam se začala projevovat její láska k pečení, zdobení dortů a k tomu podobným věcem. Pozornost lidí nevyhledávala a za kamarády měla hrdiny ze svých dětských knížek, tudíž o ní dost děcek vykládalo, že je podivínka a toto oslovení jí zůstalo až dodnes. A tam prožívala celkem poklidné dětství a vyrůstala v naprosté rodinné pohodě. Pak však v jejím životě nastal osudový zlom. A to právě ve chvíli, kdy dostudovala střední školu a rozhodovala se, zda jít či nejít na univerzitu. Její rodiče se stali oběťmi autonehody, kterou její otec nepřežil a po níž Johannina matka zůstala připoutána na invalidní křeslo. Když se k Johanně doneslo, co se stalo, upadla do takového stavu, že nebyla schopna nastoupit na univerzitu. Dobrých několik měsíců trvalo, než překonala fakt, že svého otce již nikdy neuvidí na prahu a matku už nikdy nespatří pobíhat mezi troubou a pultem. A jelikož věděla, že pekárna je pro ně něco, jako druhé dítě, rozhodla se, že se jí ujme ona. A to také udělala. V současné době se stará o matku, však jako by jí jakási záhadná síla táhla jinam, někam, kde ještě nebyla a nejspíš se ani nikdy nepodívá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama